Zvířata a vše o pomoci,kterou potřebují!!

Viděla,co jsem vidět nechtěla!

I.Kapitola 

Ano,bylo to asi když jsem slavila mé osmé narozeniny..Byla to velkolepá oslava,která byla začátkem pro opravdové dobrodružství!!Já,sestra Karolína,maminka a táta jsme měli již v neděli odjet do Afriky..nevěděli jsme přesně kam a počítali s tím že se ubytujeme v nějakém hotelu jak si táta představoval!Já a moje o 7 let starší sestra odmítala jet,navzdory tomu že se musela rozloučit se svým přítelem Lukášem,a jet s námi jak ona říká,,na trapnou dovolenou do džungle"!!Nemohla s tím ale nic dělat protože by ji tu tatínek samotnou v celém domě prostě nenechal"..

II.Kapitola

I kdybych se držela židle táta by mě s ní posadil na střechu auta a vyrazili by jsme.Já samozřejmě nejsem takového rázu a do auta jsem šla dobrovolně!Od Karolíny jsem celou noc poslouchala řeči že uteče,a že si něco udělá..ale nakonec stejně usnula dřív než já,bylo to asi no..už se rozednívalo tak nemělo smysl snažit se o další spánek!"Já a moje kruhy pod očima..!jejej..nemyslela jsem na nic jiného než na těch krásných 5 dní!"co si užiju volna!přírody,zvířat,svobody.--..Jen co jsem se připoula k sedačce mohli jsme celá rodina odjet"!Za necelou hodinu jsme dorazili na Pražské letiště Ruzině a v klidu přestoupily do letadla-Student agency,které jsem si nemohla vynachválit!"..letěla jsem poprvé a ty fámy,se zvedajícího se žaludku při turbulencích byly opravdu jenom fámy..!!!

III.Kapitola

Já ani nevím jak dlouho jsme jeli,ale připadalo mi to jako věčnost!,,jako měsíc,ani nevím kolikrát jsem usnula a kolik podivných snů jsem měla!ale nejlepší okamžik celého letu bylo když nám letuška oznámila větu,,PROSÍM PŘIPRAVTE SE JSME 10 KM OD LETIŠTĚ V NIKURAGUA..!!Teď už to bylo o něco horší.."ale dalo se to zvládnout.Byli jsme v malém zašedlém městě připomínajícm divoký západ..Na všechny strany nás obléhaly lesy,louky,jen na severní straně za naším hotelem(jak říká Karolína za naší chatrčí)byla malá cesta připomínajíc stezku odvahy,vedoucí do ještě tmavější vesnice!NIkde ani živá duše až to nahánělo strach.SEm tam kolem prošel pár domorodců,kteří ůpěnlivě prosili o kousek chleba"!ale Otec byl zatvrzelý člověk a domorodce vždy zahnal (až to byl někdy smutný pohled)tam někam do Lesa.!

IV.Kapitola

Den plynul a noc byla ještě dlouhá.Z venčí se ozývaly zvuky cvrčků a zvuky něčeho co připomínalo vrčení koček.Nemohla jsem se podívat,svíčky totiž dohořeli,a zářivka připoutaná k mé posteli byla tak lákající pro všechny ty potvůrky,že jsem si připadala jako návnada pro komáry!..Nemohla jsem spát,při pomyšlení co se děje tam venku,tam v té džungly,kde žijí ti lidé co nás prosily o jídlo,kde žily oni,ti o kterých mi vyprávěla stará paní v letadle,též na cestě sem!..prý je tu Lvice Julni,po které je ta severní cesta tak vyšlapaná,a prý kvůli ní lidé nemají co jíst,protože je snad asi prokletá!loví zvířata po kterých lidé jdou,běžné veverky,mívaly,ježky,víc už si dovolit nemohou kvůli zákoně zde stanoveném..!"..Nevěděla jsem co si o tom mám myslet,a řekla Karolíně že musím na čerství vzduch před Hotel!..hned musela se mnou že se sama v pokoji bojí a to ji bylo už 15 let..smáli sme se tomu,ale potichu aby se o tom nedozvěděla mamina".Karolína vytáhla cigaretu a já ji s užasem nechala kouřit.,,Co?ty kouříš ?namítla jsem".Nic neříkala a kouřila dál,dým se vznášel vzhůru někam za stromy,a cosi nás lákalo tam do té džungle..!,,Nechoď tam,věstli půjdeš půjdu za rodiči a řeknu to."starala se Karolína.,,jo a rovnou řekni to jak si si zapálila."odsekla jsem ji!

V.Kapitola

,,Slyšela jsi to?"vyhrkla Karolína.Ale já se zaposlouchala jen do toho ticha,a jen do toho bručení koček o kterém sem se již zmínila"!.,,Ne!co bych měla slyšet..?..A najednou opravdu..!křičení..někde TAM V LESE..!..žena volá podivným jazykem..a znova..hrozné ječení a pak ticho,..V tu chvíli se rozeběhneme do lesa podívat se trochu ze zvědavosti trochu z šoku co se asi stalo.Na zemi je krev a stopy po něčem velkém..stopy jako po bernardýnovi..a najednou!-za stromem byli vidět oči,blankytně zelené jako tráva na louce a svítily až k nám,daleko do tmy.!Nemohla jsem se ani pohnout,..Vidíš to taky Mariko?..zašeptala Karolína.Ani jsem se nemohla nadechnout,najednou z pod křový vylezl tvor,s OBROVSKOU a nadýchanou hřívou,a velkou jizvou přes čelo"!..Byl to Lev,ano lev šel pomalu přikrčeně k nám jakoby se snad bál!..jakoby nás snad prosil o milost!..lehl si a nechal se pohladit..Pomalu jsem mu přejela přes hřívu,moji třesoucí se rukou a sedla si na zem,sedla si vedle Lva ..to je k neuvěření..možná je to lvice Julni,ta o které se tak špatně vypráví.

VI.Kapitola

V tu chvíli je z dáli slyšet výstřel a to známe ječení ženy,které nezní už tak vystrašeně jako před tím.Julni vyskočí a běží kulhavým krokem pryč:.Nevím co si mám o tom s Karolínou myslet,a tak jdeme severní cestou zpátky do hotelu..-a spát.!Jako by to byla vteřina co jsme zalehli a šli spát,kupodivu tu mají kohouty a kupodivu zrovna ty co tak nesnesitelně kokrhají.Místo snídaně jdu radči ven,a už na schodech slyším to tátovo-Ne,vypadněte,dejte nám pokoj vy ubožáci.Vylítnu ven a bez pozdravu jdu za paní,ano za tou co se zase prosila o chleba!Prstem ji naznačím ať počká,ale velmi mě zarazí její český přízvuk!..rychle skočím pro chleba a namažu ho bleskově marmaládou!Pak už jenom pospícám za tou paní.Oči se ji rozzáří a bez jakekoliv studnosti se pustí do jídla!Jmenuji se Maryka,slušně řeknu.,,Já jsem Dizzi"odpoví..Napadlo mě že by mohla vědět o Julni a tak spustím o včerejší noční příhodě!Chleba náhle upustí,jakoby ji nezaleželo na ničém jiném než na Lvici..,,a kde je?"ptá se!,,Nevím,slyšela jsem výstřel a Julny utekla!.."odpovím strmě!

VII.Kapitola

,,A odkud vy ji znáte?"znaším se zeptat co nejslušněji!..v tom se posadí vedle mě,na nějaký starý pařez a pro mě zbyde jen kámen.A začne mluvit..

,,No,kdysi dávno,když jsem byla náctiletá jsem našla Julni(tak jsem ji později pojmenovala)u řeky.Topila se a já ji vytáhla,i přez riziko že už tak malé lvíče mi může způsobit vážné zranění..Žila jsem s ní,krmila ji  až do soudného dne kdy sem začali přijíždět pytláci..Nemohla jsem se starat o Julnino bydlení,o to se totiž dokázala postarat sama.A jednou když jsem opět přicházela severní cestou,tam k jeskyni kde se ukrývala před lidskými bestiemi-Už tam nebyla.Od té doby jsem ji nespatřila a ty mi řekneš že jsi ji zahlédla..?Dnes večer podnikneme puť do Simanga hala Lesa a počkáme si na ni..,,oddychla si a odešla jakoby mě ani neznala!

VIII.Kapitola

Den plynul,a já si vlastně nepovídala s nikým jiným než s KArolínou.Mamka a otec byly neustále zaneprázdněni vymýšlením nových a nových strategií ooslavy,a já nemyslela na nic jiného než na to věstli se nám poštěstí znovu Julni vydět"!Čas jsem netrávila jinak než přemýšlením a sem tam se máma zeptala jak se mi tu líbí,a musím říct že přetvářka mi moc nejde!Noc byla kde tam a já o svém plánu nikomu neřekla.Ale co bude ze sestrou?MUsím ji o tom povědět.Sama se svým druhým já jsem se shodla že NE,,.NA mých nových hodinkách od strýce bylo 11:20 a do okna svítila svíčka domorodkyně která už přez hodinu netrpělivě čekala!Karolína dumala,a rodiče pracovali celý den takže jsou celý zdrecení"!..ona,opravdu stála a bez jakkéhokoliv pocitu mě chytla za ruku a táhla daleko do tmy džungle.Nic nebylo slyšet a Dizzy se tvářila poněkud nervozně,snad jako bych si to vymyslela.Již jsme sešli ze severní cesty a začínali jít po cestě nové..Byla to dlouhá stezka a na konci někde v dáli byla vidět jenom mlha.Opět se ozývalo to známe zvučení cvrčků,a mňoukání koček nebo mívalů,já se v tom nevyznám.A najednou ,,PRÁSK"výstřel hlasitý-až ptáci vylétli z korun stromů,a dým ze zbraně stoupal vysoko k mrakům.

IX.Kapitola

Néé...vykřikla Dizzi a já běžela jako o závod v jejích stopách,a pak sem se zahleděla do těch samých zelených očí,a i přesto že byla tma nemohla jsem nevidět Dizzinin pláč,a volání o pomoc teď už v jiném, jazyce".Julni ležela na zemi,a od krku ji tekla krev proudem.Žalostně vila a my věděli že už ji nedokážeme pomoct.Snažila se postavit,ale kvůli ztrátě takového množství krve znovu a znovu ztrácela vědomí.Dizzi ji hladila stejně jako já včera po hřívě,a teď už českým jazykem zvolala,,,NESTAČÍ UŽ TA JIZVA..VY BASTARDI..?a přitom Julni pevně držela za pac,a nemusela jsem krásně vidět,abych zpozorovala jak Julni slábne až ji nakonec docela opustí síly!Ani nestihla zavřít oči,v tom největším tichu jsem najednou vpadla četa,jakýsich myslivců,nebo snad pytláků a Julni bez jakéhokoliv slitování rozřezali na menší kusy a uskladnily v pytlích.Nestačili jsme z Dizzi nic udělat protože jich byla hrozná přesila.A nejhorší na tom byl ten jejich výraz v obličeji,ten výraz co znázorňoval získání jakési trofeje!

X.Kapitola

Julni pořád neopuštěli tiky v horních končetinách a já i přesto,že jsem brečela jako pes,a i přesto že mi bylo pouhých 8 let,oni neměli slitování,a před námi za pouhých pár 10 min. rozporcovali živého Lva na kusy a odnesli ho na tržiště kde ho prodali,aby si vystačili s penězi na další měsíc.Dizzy viděla Julni,kterou pokládala za svou dceru po 10 letech a z 15 min společného setkání zbyde jenom krev na podlaze!Ano,a některá zvířata dopadají i hůř,následkem položené pasti,ve které umírají dny a týdny bez vody a jídla!..

Veronika MIchlová